Záhada šrotovného

Já se v tom nevyznám, já se v tom neorientuju…. zpívá v jedné písničce Marek Eben. Poslední dobou jsem se mnohokrát přistihl, že si to notuji také. Bylo to pokaždé, když se tu pan ministr Kalousek, tu někteří jeho kolegové z vlády a také někteří ekonomičtí analytici rozhovořili o šrotovném, respektive o tom, proč ho opravdu, ale opravdu nezavést.

Nove za stare

To, že je u nás průměrný věk automobilu 14 let, ví asi každý, kdo otevře alespoň několikrát do roka noviny nebo občas vyjede na české silnice. To, že jsou stará auta nebezpečná, ví také každý – stačí si ze základní školy pamatovat poučku o oxidaci železa a mít drobné povědomí o datu, od kterého začaly být do automobilů montovány airbagy. Mimochodem, loni si české a moravské silnice vyžádaly přes 1 000 obětí. Taktéž je snad každému známo, že jsou stará auta velmi neekologická. Pokud o tom někdo pochybuje, není třeba ho nudit termíny jako lambda sonda či vícebodové vstřikování. Stačí pouze, když by se případný nevěřící Tomáš nejprve podíval pod zadní nárazník nastartované Škody 120 LS a pak na tytéž partie (rovněž nastartované) Škody Fabia II.

Většina lidí už asi také nejspíš slyšela o tom, že dominantní část HDP České republiky tvoří autoprůmysl a jeho subdodavatelé. A nejen subdodavatelé. Zakázky pro automobilový průmysl tvoří například více než 30 % nákladní železniční přepravy. To, že je automobilový průmysl velmi těžce postižen krizí, je rovněž všeobecně známo, stejně tak to, že potíže (nedejbože dokonce pád) některého z výrobců automobilů by pořádně zamával s celou českou ekonomikou i se sociální sítí. V neposlední řadě jsou noviny plné toho, jak svým automobilkám pomáhají vlády západoevropských zemí či USA.

Tohle všechno jsou prostě fakta, která nezpochybňuje snad ani pan ministr Kalousek. Coby úlitbu analytikům si tentokrát tato fakta dovolím vyjádřit formou jednoduché rovnice:

Stará auta (neekologická a nebezpečná) + Klíčová role autoprůmyslu pro ekonomiku + Odbytové potíže autoprůmyslu = X

Přičemž X představuje soubor ekonomických a ekologických rizik s možnými velmi nepříjemnými následky, a to nejen pro automobilový průmysl. Jak velká řada odborníků, tak většina významných světových politiků přitom tvrdí, že řešením X je právě šrotovné. To u obyvatelstva vyvolá poptávku po nových automobilech, což zaprvé odstraní vraky ze silnic a podpoří automobilový průmysl, který je pro ekonomiku klíčový. Proto zavádí šrotovné například Německo, Francie a Itálie, ale i sousední Slovensko.

Lidé, kteří mají vymýšlet chytré věci, aby českou ekonomiku finanční a hospodářská krize zcela nepoložila na lopatky, jsou toho názoru, že tato rovnice nejenže nemá řešení, ale že dokonce vůbec neexistuje. A o co pak tento názor opírají? No, to je právě to, čemu nerozumím! Zatím totiž slyším jenom ideologické fráze.

Ekonom Petr Mach například říká (cituji): „Nejprve zdůrazněme, že šrotovné ekonomice ani v nejmenším nepomáhá. Pomáhá jen vybraným osobám na úkor všech ostatních. S růstem HDP nepohne vzhůru ani o milimetr.“ A dokonce dodává, že sice „Vzroste výroba aut, ale poklesne ve stejném objemu výroba ostatních věcí v ekonomice.“

Ještě ráznější je pak ministr Kalousek. Ten prohlásil ve sněmovně následující věty: „Šrotovné neříká občanu nic jiného, než že by lidé, kteří si z odpovědnosti vůči bezpečnosti na silnicích a z úcty k životnímu prostředí pořídili bezpečnější a ekologičtější auto, anebo se rozhodli žádné auto nemít, teď měli přispět na nové auto těm, kteří bezohledně zatěžují české silnice starými šunkami.“ A tak dále. Pořád dokola se tak dozvídáme, že je šrotovné k ničemu a že by se stát neměl zadlužovat.

Člověka vždycky potěší, když zjistí, že našinec je nejen moudřejší, ale hlavně ideologicky pravicově pevnější než kdejaký francouzský nebo italský pravicový premiér, o pravicové předsedkyni vlády v Německu, která šrotovné zavedla jako první, ani nemluvě.

Přesto se vnucuje celá řada otázek. Jak chce například pan ministr Kalousek řešit ekonomické potíže autoprůmyslu, s tím spojený pokles HDP a propouštění v automobilkách? Zajímají ho vůbec osudy subdodavatelů a partnerských firem našich automobilek? A co ty statisíce neekologických a nebezpečných aut na našich silnicích? Ty také žádného odpůrce šrotovného nezajímají? Odpověď, která by mne uspokojila, jsem zatím od nikoho z odpůrců šrotovného neslyšel.

Ve světě je tomu naopak. Jak nová americká administrativa, tak vlády Evropské unie ze všech sil bojují proti hospodářské krizi. Jejich hlavním cílem je rozpumpovat ekonomiku, k čemuž chtějí použít stimulaci poptávky. Jednou z cest k oživení poptávky je přitom právě šrotovné. Ačkoliv nejde v žádném případě o všelék, pomůže šrotovné automobilovému průmyslu nejprve překonat ekonomické obtíže a poté i získat prostředky k tolik potřebné cestě k autům budoucnosti, ohleduplným k životnímu prostředí. Tento fakt uznává celá Evropa. Pan ministr Kalousek však tento krok k řešení krize odmítá, přestože se na něm shodli světoví finančníci, politici, představitelé průmyslu i zaměstnanců. A ani pořádně, věcně, po pravdě a neideologicky neřekne proč…

Váš Roman Onderka

PS: Pan premiér i pan ministr Kalousek ještě před půl rokem tvrdili, že žádná krize není. Nyní její existenci přiznali a přemýšlejí, jak jí čelit. Není tedy úplně vyloučeno, že za dalšího půl roku uznají i potřebnost šrotovného…