Nemám SUV a chci bezpečnější silnice!

Příjemně mě překvapilo, když blog „Silniční jatka? Do šrotu s nimi!“ vzbudil zájem. Zase tak udivující to ovšem nebylo, protože vím, že se redakce Mf Dnes a Idnes bezpečnosti silničního provozu a katastrofální nehodovosti věnují dlouhodobě. Stejně jako většině slušných občanů i novinářům není lhostejný fakt, že na našich silnicích umírá v přepočtu na obyvatele dvakrát více lidí než v západní Evropě. Co mě ovšem potěšilo ještě více je, že článek vyvolal docela slušnou diskusi. Odpovídat na jednotlivé příspěvky není z časových důvodů možné, pokusím se tedy reagovat formou tohoto článku.

Stare Skodovky patri do muzea!skoda.virt.cz Jak to tak bývá, objevily se v diskusi argumenty k věci i od věci a také, jak by řekli staří Římané ad rem a ad hominem, čili k věci i k osobě autora článku. Některé příspěvky bych rád proto nechal bez odpovědi, neboť bych se libovolnou reakcí pouze zapojil do diskuse, která postrádá jak smysl, tak slušnost.

Mezi prvními se do diskuse vložil čtenář Petr Hlaváček z Brna, který hned v několika příspěvcích polemizoval prakticky se všemi mými argumenty. Jak vyplynulo již z čtenářova prvního vstupu, pán evidentně ráčí být volnomyšlenkář, vyznávající absolutní svobodu jednotlivce. Nikdo jiný by asi totiž věty: „Nevšimnul jsem si, že by "na našich silnicích šlo doslova o život". Když ráno odjíždím do práce, neloučím se se ženou se slovy, že už se možná nevrátím,“ napsat nedokázal. Ze stejného soudku pak byly i jeho další teze, podle kterých je dobré zvýšit maximální povolenou rychlost, omezit měření a změkčit bodový systém.

Milý pane Hlaváčku, na rozdíl od Vás vnímám situaci, kdy každoročně zemře na našich silnicích mezi 1 000 a 1 200 lidmi, jako závažnou a považuji za nutné s ní něco dělat. Rád se přitom nechám poučit v zemích, kde mají nehodovost daleko nižší (Francie, Švýcarsko) a kde zavádějí ta Vámi odsuzovaná opatření. Spolkovou republikou Německo prosím neargumentujte (mimochodem, víte, že Němci mimořádně zpřísnili pokuty a na spoustě úseků dálnic zavedli omezení rychlosti na 120 km/hod). Náš západní soused má totiž nejlepší a nejhustší síť dálnic na světě a co je možné s Mercedesem S Klasse, není možné se Škodou Favorit.

Principiální rozpor mezi takovým „volnomyšlenkářem“ a sociálním demokratem je pak takový, že ten první vnímá silnice jako prostor pro soutěž nadprůměrných řidičů se silnými a kvalitními vozy a hlásá, že je každý svého štěstí strůjcem. Naopak já jako sociální demokrat chci takové silnice, na kterých se bude cítit bezpečně i mladá maminka s čerstvým řidičákem nebo důchodce vyjíždějící jen o svátcích. Jako je tomu ostatně všude v civilizované Evropě.

Rád bych přitom majitele silných vozů ubezpečil, že nejsem nějaký fanatik odmítající zvýšení maximální povolené rychlosti. Byl bych o tom ochotný diskutovat, kdybychom na to ovšem měli v České republice stavěné silnice. Třeba úsek z Plzně do Rozvadova mezi takové patří. Já ale pravidelně jezdím z Brna do Prahy (mimochodem, nemám SUV, jak mylně přepokládá čtenář icmek) a zpět a to, co na D1 pokaždé vidím, mě pouze utvrzuje v tom, že tato klíčová komunikace není v dobré kondici.

Zaujal mě také příspěvek čtenáře Tutek v.1.1. Ten vyčítá ČSSD, že místo na opravy silnic investuje peníze do zdravotních poplatků. Rád bych jej ujistil, že sociální demokraté chápou rychlou rekonstrukci silnic jako svoji prioritu. Zároveň bych jej poprosil, aby nepřebíral pasivně proklamace ODS a díval se na svět svýma očima. Nedávno jsem navštívil Středočeský kraj a málem jsem si zničil podvozek. Takhle tedy vypadají silnice po osmileté vládě ODS? Kam šly ty miliardy, které kraj získal na daních? Poněkud mě v této souvislosti znepokojuje, že člověk, za jehož hejtmanování se středočeské silnice změnily v tankodromy, zastával - i když krátce - post ministra dopravy.

Největší kritiku na moji hlavu však vyvolal návrh na zavedení šrotovného. Nad tím se pozastavilo snad deset čtenářů. Namátkou vybírám:

Stev: „Reálná životnost vozidla je cca 20 až 25 let.“

BrumlajiciCmelak: „10 let staré auto je srovnatelně bezpečné s dnešními auty.“

Miguels: „Mám Focuse Combi se čtyřmi airbagy, stáří 9 let, hodnota 90 tisíc. Koupil bych za 250 např. Fabii, abych se cítil bezpečněji?! Asi ne!“

STAVA79: „Škoda auto má ZISK 15,3 miliardy, že zavádí Pracovní soboty.“

fenryr: „Mimochodem - co místo dotování nemakačenků zavést funkční a neúplatné technické? On by se ten park omladil poměrně rychle a zadarmo.“

Jak vidno, byly argumenty v podstatě trojí. Zaprvé, že stará auta jsou prakticky stejně bezpečná jako nová, za druhé, že šrotovné je ekonomický nesmysl a za třetí, že obnovu vozového parku lze provést i jinak.

První argument je, pánové promiňte, úplný nesmysl. Reálná životnost vozidla je cca právě těch 10 let (výjimka je pouze Hummer H1 ve vojenské verzi). Pak dosáhne opotřebení materiálu, koroze atd. takového stupně, že se výrazně snižuje bezpečnost cestujících. Samozřejmě to neznamená, že nemůže dalších deset, dvacet let jezdit - ale také to neznamená, že nejsou nebezpečná.

I kdybychom připustili, že majitel vozidlo udržoval takovým způsobem, že se na něm zub času vůbec nepodepsal (což spadá spíše do oblasti výjimek potvrzujících pravidlo), tak stejně v porovnání se současnými vozy neobstojí. Uvědomme si, že airbag není všechno a že dnešní automobily mají řadu elektronických prvků aktivní a pasivní bezpečnosti, například elektronický stabilizační systém, tzv. ESP.

Co se ekonomické stránky šrotovného týká, jsou ekonomové, kteří ho odmítají. Odstupující premiér Topolánek hrozí tím, že šrotovné u nás nebude. Přijde mu málo pravicové. Zjevně mu uniká, že šrotovné zavedly právě pravicové vlády v Německu nebo ve Francii. Proč? Propadli levicovým populistickým bludům?

Ale kdeže. Šrotovné totiž znamená klasický win – win systém, na kterém vydělávají úplně všichni. Stát sice vydá peníze, ale jak se ukazuje například na Slovensku, na zvýšeném příjmu z DPH vybere o dost více, než kolik vydal. Automobilky, jejich dodavatelé a prodejci vozů mají práci, takže navíc stát nemusí řešit sociální problémy spojené s propouštěním a nezaměstnaností. Získá životní prostředí, protože nové vozy mají mnohem nižší emise toxických látek – mimochodem právě v tomto ohledu nová Fabie jednoznačně devět let starý Focus předčí. A získají i lidé, nejen lepší komfort cestování, ale hlavně to, o čem byl můj článek – vyšší bezpečnost. Nejen bezpečnost auta, ve kterém sedí, ale i aut, které mohou na silnicích potkat. Jak se ukázalo u sousedů na Slovensku, kde lidé houfně šrotovali svoje Škody 120, Favority a Žigulíky, mizely ne devět let stará auta, ale dvacet a více let staré vraky.

Co se třetího argumentu týká, rozhodně nechápu šrotovné jako všelék, pouze jako jednu z cest, jak omladit vozový park a snížit nehodovost. Jsem tedy pro stejně jako čtenář fenryr pro zpřísnění dohledu na STK a nebráním se ani daňovým úpravám. Spolu se šrotovným musí přijít celá řada kroků, například zlepšení práce policie, zpřísnění pravidel pro mladé řidiče či rychlá rekonstrukce silniční sítě.

Mým cílem je, aby se silnice staly místem, kde lidé cestují z bodu A do bodu B, a ne místem, kde umírají. Mým cílem je, abychom nehleděli na Francii či na Švédsko neustále jako na nedostižné vzory, ale abychom se jim v oblasti bezpečnosti silničního provozu pokud možno rychle vyrovnali. A udělejme to rychle. Nezapomínejme, že opravdu jde o život. Jen v den, kdy jsem psal tento článek, zemřelo na našich silnicích 9 lidí!

Váš Roman Onderka