Dvacet šest mrtvých za týden se někomu zdá málo. Mě to děsí!

Jednou z priorit strany, jejímž jsem místopředsedou a která mne nominovala coby stínového ministra dopravy, je bezpečnost silničního provozu. Je proto logické, že čas od času usedám k počítači a napíši nějaký článek či blog na toto téma – tak jako to ostatně dělají všichni opoziční politici od dob, co byla vynalezena parlamentní demokracie a noviny (jenom ty technické prostředky jsou čím dál dokonalejší). A je také jenom logické, že na tyto moje články zareaguje řada oponentů, protože jak známo, demokracie je diskuse. Logický mi ovšem nepřijde fakt, že podle řady z nich není 26 mrtvých, které si vyžádaly naše silnice za minulý týden, nic mimořádného, čím by se bylo potřeba zabývat.

Idnes.cz S mými názory již polemizovala řada lidí – od anonymních diskutérů zde na blogu, přes autora jednoho z nejčtenějších soukromých weblogů až po některé státní úředníky. Pánové oponenti (je zajímavé, že s podobnou kritikou dosud nepřišla jediná dáma) vesměs tvrdí, že naše silnice jsou klidné a bezpečné místo a že primátor Onderka jenom bezdůvodně straší lidi. Dovolte mi odcitovat jednoho z blogerů, který si dal tu práci a napsal na toto téma již dva poměrně obsáhlé články: „Když už jsme u toho, počet i následky nehod nejsou v ČR nijak hrozivé. Onderkovo vyvolávání psychózy a zastrašování slušných lidí může fungovat jen na omezence, co neumějí nebo nechtějí číst.“

Nejsem člověk, který se neumí poučit a nedovede přiznat svůj omyl. A tady musím říct jedno: Byl bych pánové nesmírně rád, kdybych tím pomýleným byl já a pravdu jste měli Vy. Ani nevíte, jakou radost by mi udělalo, kdybych mohl napsat, že jsem se spletl a že se naše silnice opravdu stávají klidným a bezpečným místem.

Bohužel, a slovo bohužel zdůrazňuji, daly události uplynulého týdne (pokolikáté už ?!) za pravdu mně. Od pondělí 11. května do neděle 17. května zemřelo na českých silnicích 26 lidí, z toho jenom víkend si vyžádal neuvěřitelných 16 obětí a 39 těžce zraněných. Zabíjel alkohol, nepřiměřená rychlost, nepozornost, a nejspíše i technický stav vozidel. Tohle Vám pánové přijde jako „nijak hrozivé počty a následky nehod?“ Pokud ano, tak bych prosil speciálně autora výše uvedeného citátu, aby ve svém dalším blogu napsal, jak tedy podle něj vypadají ty nebezpečné silnice s hrozivými počty a následky nehod. Přiznávám se totiž, že si něco takového nedovedu ani představit.

Cílem všech, kteří se dopravou zabývají by přeci mělo být, aby na našich silnicích nejprve klesl počet nehod a obětí o polovinu, a hlavně, aby se na nich v nepříliš vzdálené budoucnosti vůbec neumíralo. Abychom dokázali smrtelné dopravní nehody vymýtit stejně, jako zmizely středověké morové epidemie. Připadá Vám to jako utopie? Naopak: jde-li o záchranu lidských životů, musíme si klást ty nejambicióznější cíle. Tak jako například ve Švýcarsku, kde přijali podobný program pod názvem „Vision zero“.

Konkrétních kroků je v tomto směru celá řada – psal jsem o nich ostatně již mnohokrát. Jde zejména o zlepšení výcviku řidičů, lepší a efektivnější práci policie a stanic technické kontroly, obnovu vozového parku či rekonstrukci a výstavbu infrastruktury. Byl bych velice rád, kdybychom odložili (viděno touto optikou banální) politické a jiné spory a společně pracovali na tom, aby se situace na našich silnicích zlepšila. Není to přitom zdaleka záležitost jen nás politiků, ale všech občanů.

A úplně nejraději bych byl, aby alespoň někteří z výše uvedených blogerů a diskutérů přestali obhajovat neobhajitelné a řekli něco ve smyslu: „Mýlil jsem se, situace na našich silnicích je opravdu zoufalá, chci ji pomoci zlepšit.“ Teprve v tom okamžiku totiž záležitost přestane být „předmětem veřejné debaty“ a začne být celospolečenským problémem, na jehož řešení panuje všeobecná shoda a intenzivně se na něm pracuje. A to bude první krok, aby se vysoký počet tragických dopravních nehod stal definitivně historií…

Váš Roman Onderka