Prácemilovní sociální demokraté budou rozhodně pro, aby třeba ne úplně využité herečky a baletky chodily do důchodu až v osmdesáti letech.

Baletky jsou na tom možná hůř, než ti sbíječi. Jestlipak se vejdou do autorových tabulek?

Může se zdát, že to je logické, sociální a správné řešení. Za prvé proto, že je obtížné dosáhnout vysoké míry spravedlivosti (100% nikdy) a za druhé proto, že to neřeší vámi hned v úvodu zmíněnou finanční problém.

V této oblasti selhává státní monopol (či dominance), protože chrlí absolventy a to mnohdy i v oborech, jejichž využití většina nedokáže ani odhadnout. Připadá mi to, jako kdyby stát rezignoval na výchovu a vzdělávání v produktivních a manuálních oborech, nebo si na ministerstvu školství myslí, že již manuální práci plně převzaly stroje?

Možná by mohla fungovat i jakási alternativa k vašemu přístupu, která by umožnila "dočkat" se důchodu po letech namáhavé práce, která nebude na indikativním seznamu, ale také jí nelze vykonávat věčně (např. řidič v nákladní dopravě). Nestálo by za úvahu řešit problém profesí mimo seznam a hledat uplatnění vyčerpaných pracovníků v "předdůchodových" profesích, který by klidně mohla být v gesci státu (alespoň v počátcích). Protože ve vzdělávání a řešení morálního a fyzického opotřebení zaměstnanců volný trh musí skřípat a to tak, že hodně nahlas.

Určitě tím nemyslím nic masového, ale hlídaná parkoviště již mají povětšinou vzdálený dozot a technickou ostrahu a vrátnice také mizí buď absolutně, nebo je nahrazují recepce se sošnými a lepými děvami.